Informovaný souhlas - 1. část

Souhlas pacienta je v českých a evropských podmínkách základním předpokladem poskytnutí zdravotní péče. Toto zásadní pravidlo lze považovat za důsledek společenského a právního vývoje, kdy zdravotníka již nepovažujeme za autoritu, která rozhoduje o pacientovi bez pacienta, ale za poskytovatele služby, kdy pacient je partnerem v rozhodování o tom, jaká služba se poskytuje. Požadavek na získání souhlasu pacienta se odvíjí také od stále se zvyšujícího důrazu na svobodu člověka rozhodovat o svém těle a zdraví. V tomto článku rozebereme, jaké zákonné požadavky má takový souhlas splňovat a jakou formu má mít.

Informovaný a svobodný souhlas

Aby souhlas s poskytnutím zdravotní služby skutečně naplňoval účel ochrany integrity pacienta, musí mít také určité kvality. Proto občanský zákoník i zákon o zdravotních službách hovoří o svobodném a informovanémsouhlasu.

Zákon o zdravotních službách stanoví, že souhlas je informovaný, jestliže zdravotník pacientovi srozumitelněa v dostatečném předstihu podá informace především o jeho zdravotním stavu, navrhovaném postupu léčby, předpokládaných účincích léčby a možných rizicích. Pacient zároveň musí dostat prostor klást doplňující otázky. Smyslem této úpravy je, aby měl pacient dostatek informací k tomu, aby mohl zvážit, zda léčbu podstoupí.

Aby byl informovaný souhlas platný, musí být také svobodný. To znamená, že pacienta nesmí nikdo jiný k udělení souhlasu nutit psychickým nebo fyzickým nátlakem. Zároveň je také třeba, aby zdravotník vždy vyhodnotil, jestli je pacient dostatečně způsobilý informovaný souhlas svobodně udělit. Například u dětí nebo osob se sníženou rozhodovací způsobilostí bude v mnoha případech informovaný souhlas udělovat jejich zástupce.

Forma informovaného souhlasu

Obecně dle zákona nemusí mít informovaný souhlas písemnou podobu. Smyslem udělení informovaného souhlasu je totiž právě rozhovor zdravotníka a pacienta, při kterém má pacient pochopit sdělené informace a případně se zdravotníka doptávat. Zákon pak stanoví několik situací, kdy musí mít souhlas písemnou podobu. Je to mj. pokud má být pacientovi odebrána část těla, která se již neobnoví, dále při provedení zákroku, který zdravotní stav pacienta nevyžaduje (např. kosmetické zákroky), či pokud pacient sám písemnou formu vyžaduje.

U závažnějších zákroků je nicméně obvyklé, že pacient dostane písemný formulář s poučením, jehož podpisem informovaný souhlas udělí. Zde vyvstává otázka, do jaké míry tato forma udělení souhlasu naplňuje smysl zákonné úpravy. K tomu se jasně vyjádřil Nejvyšší soud, dle kterého písemná forma informovaného souhlasu nesmí nahradit poučení podané v rámci rozhovoru pacienta a zdravotníka. Dle soudu je naopak nutné se vyhnout situacím, kdy pacient pouze podepíše předtištěný formulář, aniž by byl s důležitými informacemi seznámen ústně.