Protahování

Protahovat ano nebo ne? Jak, kdy, jak dlouho a jak často protahovat?

To jsou poměrně časté otázky pacientů, ale je to i velmi časté téma mezi fyzioterapeuty. Každý má na to jiný názor a prokazatelných studií o přínosu moc není.

Za svoji praxi jsem slyšela snad už všechny názory. Ale nejvíc mě asi zaujal názor jednoho trenéra vrcholových sportovců, který tvrdil, že se nemusí protahovat. Téměř to sportovcům zakazoval. Možná se něco ztratilo v překladu, každopádně je v tom nepodporoval. Důvodem bylo, že tím sportovci přijdou o sílu. Bylo to již před pár lety a já na to téměř zapomněla. Až do nedávna, kdy jsem díky webu Svět fyzioterapie narazila na studii, která dělala takovou rešerši z jiných studií. Výsledkem bylo, že jakákoliv forma protahování prokazatelně nesnižuje sílu při výkonu a jestli, tak jen na určitou krátkou dobu. Díky tomu jsem si celkem oddychla. Kdyby byl výsledek opačný, musela bych se pustit do dlouhých analýz sama, protože bych musela zjistit příčinu, pochopit důvod, abych to mohla správně vysvětlit pacientům. Toto se nestalo a my jako fyzioterapeuti naštěstí můžeme dál učit pacienty, jak se mají protahovat.

Základní rozdělení strečinku je na statický a dynamický. Samozřejmě existují i jiné, ale já bych se chtěla zaměřit na tyto dva typy.

Statický strečink je za mě lepší provádět po tréninku nebo celkově po fyzické aktivitě. Jedná se o protažení v určité poloze s výdrží. Já ho ráda učím lidi spíš jako postizometrickou relaxaci PIR. Takže minimální tlak proti v téměř konečné fázi rozsahu, následováno relaxací s mírným zatlačením do lehkého tahu. Ovšem tak, aby to dotyčného nebolelo. Nechávám je dělat 3 série, opakovat 3x po sobě 10 s “odpor” a 20 s relaxace a případně protažení do většího rozsahu, když to jde. Polohu vždy upravím podle potřeby. Případně se dá dělat “klasické” protažení statické 10 s výdrž a 10 - 20 s úplně povolit. Vždy záleží na tom, jaký problém pacient má.

Dynamický strečink mám v mé praxi raději, ale je to čistě subjektivní. Opět záleží na tom, komu to ordinuji, s jakým problém se na mě obrátí. Při aplikaci dynamického strečinku se lidé tolik “nepřetáhnou”, ale ideálně protáhnou a zároveň se zahřejí. I proto tento typ strečinku doporučuji před výkonem. Také pacientům se tento způsob více zamlouvá, zřejmě i z důvodu “hravosti”. Pacienty cvičení baví, většinou to jsou aktivní sportující lidé, kteří jsou rádi, že nedostávají jen “nudné” fyzio rady a cviky. Má to i pozitivní efekt na terapii. Dotyčný se při cvičení uvolní, vyplaví se trochu endorfinů, je to pro něj i zábava. Počty opakování dávám 10 - 20x dle náročnosti a opět minimálně 3 série. Také ordinuji cvikem “ujít” cca 15 m. Podle počtu cviků a opakování je dobré mít takovouhle dynamickou rozcvičku aspoň na 10 min.

A poslední otázka: Jak často? Opět záleží na potížích. Rozhodně strečink doporučuji před i po sportování. A tady zase záleží na tom, jak často dotyčný sportuje. Když například 1 - 2x týdně, tak je nutné přidat ze začátku ještě 1 - 2 strečinky mimo sport nebo např. jogu (ale o té jindy). Když se jedná o sportovce, který má 5 a více tréninků za týden, tak doporučuji cvičení “pouze” se sportem. Takovéhle počty doporučuji, když se jedná o udržení flexibility, předcházení zranění nebo při pocitu mírného zkrácení a tahu ve svalech při sportu nebo po něm, ne, když se jedná o zranění nebo úraz.

Nemusíte se mnou souhlasit, budu ráda za Vaše názory, samozřejmě i protichůdné. Alespoň se dozvím nové informace o možnostech protahování.